Pupečníková krev

Nemoci léčitelné transplantací krvetvorných buněk

Krvetvorné buňky - zázrak v léčbě

Každý z nás si přejeme mít zdravé miminko, které nebudou ohrožovat žádné nemoci, natož ty závažné, jakými jsou onemocnění krvetvorby. A přestože téma není příjemné, je dobré o těchto onemocněních vědět. Stejně jako je dobré mít základní informace o tom, jakým způsobem se takové choroby léčí.

Uklidnit nás může skutečnost, že i tak závažná onemocnění dnes mají vysoké procento úspěšnosti v léčbě a i my sami můžeme napomoci v jejich případném řešení. Velkým skokem v této oblasti jsou totiž transplantace krvetvorných kmenových buněk. 

Chceme-li hovořit o onemocněních léčitelných krvetvornými buňkami, je třeba nejprve objasnit, co taková krvetvorná kmenová buňka je a co umí. Po dobu svého vývoje u maminky v době těhotenství se organismus dítěte vyvíjí z jakýchsi základních, nespecializovaných buněk, které nazýváme kmenové. Tyto buňky se postupně specializují na buňky jednotlivých tkání, například na krevní, nervové, svalové, kožní nebo na buňky orgánové.
Krvetvornými kmenovými buňkami potom nazýváme především ty, které jsou schopny proměnit se na krevní buňky. Tedy bílé a červené krvinky a samozřejmě i krevní destičky. Tyto buňky se tvoří především v kostní dřeni. Pokud je z nějakého důvodu krvetvorba vznikají některá závažná onemocnění. Takto poškozenou krvetvorbu je možné za určitých podmínek obnovit transplantací krvetvorných buněk.

Když přijde nemoc…

Transplantace krvetvorných buněk se dnes využívá asi u sedmdesáti různých onemocnění.
Nejznámějšími jsou nádorová onemocnění krvetvorných buněk, především leukémie. Těch je několik druhů a mohou se dělit i podle průběhu na akutní nebo chronické. Podle typu leukémie se volí buď léčba chemoterapií, nebo transplantací krvetvorných buněk.
Na dalším místě jsou vrozené nebo získané poruchy krvetvorby a metabolismu. Jedná se zejména o závažné typy anémií, jako jsou srpkovitá anémie, talasemie, Fanconiho anémie apod. Tato onemocnění jsou poměrně vzácná.

Poškozená krvetvorba

Někdy se může stát, že pacient netrpí žádným onemocněním krvetvorby, a přesto je transplantace krvetvorných buněk nezbytná. To v případě, že se volí léčba, která jako vedlejší účinek poškozuje krvetvorbu. Jedná se především o léčbu cytostatiky a ozařováním při nádorových onemocněních nebo závažných autoimunitních onemocněních. Pokud dojde vlivem této léčby k poškození krvetvorby, je pacient ohrožován na životě i banálními infekcemi nebo například krvácením. V takovém případě může pomoci transplantace krvetvorných kmenových buněk, které obnoví vlastní krvetvorbu a je možné pokračovat v léčbě. Jedná se například o nádory mozku u dětí, nádory svalů, kostí apod.

Možnosti léčby

Cest léčby je hned několik a závisí především na konkrétním onemocnění. Krvetvorné kmenové buňky můžeme získat tzv. autologně, tedy sami od sebe, od sourozence, nebo alogenně, od cizího dárce. Toto rozlišení není jen trochu nadbytečným vědeckým „tříděním“. Vlastní krvetvorné buňky totiž mohou mít odlišné léčebné užití od darovaných.  Důvodů je hned několik. Tím hlavní je skutečnost, že některá onemocnění máme zakódovaná už dědičně. Na prvním místě jsou to některé typy leukémií, zvláště pokud dítě onemocní do třetího roku života, genetický vliv se většinou potvrdí, stejně jako u některých poruch krvetvorby. V takovém případě transplantace vlastních kmenových buněk nemá smysl, protože s transplantací bychom znovu nemocnému transplantovali jeho vlastní genetický problém. V takovém případě jsou na místě alogenní transplantace, tedy buď od cizího dárce nebo sourozence. Druhou skutečností, která se využívá u darovaných krvetvorných buněk je i fakt, že po podání krvetvorných kmenových buněk nastává imunologická reakce – říká se jí reakce štěpu proti hostiteli, která by měla vést k vytvoření nové, zdravé krvetvorby. Toho nelze vlastními kmenovými buňkami dosáhnout.
Jsou však také onemocnění, které vznikly na jiném, než dědičném podkladě. Ty je potom možné léčit i vlastními, tedy autologními krvetvornými buňkami.

Pravděpodobnost

Nedávno publikovaná studie amerických vědců uvádí výpočet pravděpodobnosti postoupení transplantace vlastních kmenových buněk během života člověka na 1:400. Tento výpočet byl proveden na základě výskytu jednotlivých onemocnění a četnosti jejich transplantací. Do dvacátého roku života je pravděpodobnost, že dítě podstoupí transplantaci vlastní krvetvorné tkáně asi 1:5000. Ročně se ve vyspělých státech světa provede transplantace vlastní kostní dřeně u více než 40 miliónů obyvatel a jejich počet je vyšší než dárcovských (alogenních) transplantací.

Jak se krvetvorné buňky získávají?

Existují tři základní způsoby, jak vlastní krvetvorné buňky získat.
Nejznámějším a také nejvyužívanějším způsobem je odběr kostní dřeně. Podle typu onemocnění se volí vlastní kostní dřeň, nebo se hledá vhodný dárce. Tím může být i sourozenec, u kterého je pravděpodobnost shody 25%. Kostní dřeň se odebírá z kosti pánevní. Při využití vlastní dřeně může nastat problém v tom, že vlastní krvetvorba je výrazně poškozená onemocněním nebo léčbou natolik, že dřeň je velmi chudá na krvetvorné kmenové buňky.

Druhou možností je využít k transplantaci pupečníkovou krev, která byla odebraná při porodu. Její výhodou je, že není ovlivněná faktory prostředí, životního stylu, její buňky jsou „mladé“ odebrané ve věku nula a mají maximální schopnost množit se. Další předností je i že v době léčby nezatěžujeme dítě náročným odběrem kostní dřeně.

Třetím způsobem je odběr kmenových buněk z vlastní krve, tzv. periferní. Ač se tento postup může zdát velmi snadný, k rizikům nedostatečného množství kmenových buněk se přidává i zátěž spočívající i ve stimulaci kostní dřeně, aby došlo k vyplavení kmenových buněk do periferní krve, ze které mají být kmenové buňky odebrány.

Kmenové buňky „do zásoby“?

Řekli jsme si o tom, jaký význam a doslova rozhodující slovo mohou mít krvetvorné kmenové buňky v léčbě závažných onemocnění. Nabízí se pak logicky otázka, zda si není možné vlastní kmenové buňky uchovat „ do zásoby“, pro případ závažné choroby. V rámci služeb nabízených současnou medicínou, lze využít hned několik variant.

Může nás postihnot onemocnění, které je léčitelné pouze darovanými kmenovými buňkami. Potom začíná nelehký boj s časem i náhodou, který spočívá ve vyhledávání vhodného dárce. Podmínkou je shoda mezi dárcem a příjemcem v některých znacích, které zaručují, že transplantovaná krvetvorná tkáň se skutečně přihojí. Nejprve se vždy hledá vhodný dárce v rodině, kde je pravděpodobnost shody nejvyšší. Mezi sourozenci je tato shoda  až 25%. Pokud se nenajde vhodný dárce v rodině, začíná vyhledávání v mezinárodních registrech dárců kostní dřeně a pupečníkové krve. Pravdou je, že se může stát, že přes veškerou snahu lékařů se nemusí podařit vhodného dárce najít.

Při onemocněních léčitelných vlastními krvetvornými buňkami je situace poněkud snazší. Dá se říci, že krvetvorné kmenové buňky máme ve svém těle, tedy především kostní dřeni stále. V případě onemocnění se pak mohou kdykoliv odebrat. Je však třeba si uvědomit, že vlivem životního stylu, léčby a onemocnění mohou být tyto buňky výrazně poškozené. Ideální se pak v těchto souvislostech jeví vlastní pupečníková krev. Je odebraná v době porodu, krvetvorné kmenové buňky jsou tedy mladé, nepoškozené. Jsou okamžitě k dispozici, připravené k transplantaci. A to i pro sourozence, tedy dárcovsky. Ačkoliv pravděpodobnost, že právě naše dítě postihne některé z výše uvedených onemocnění je poměrně malá, je vhodné v době těhotenství zvážit odběr pupečníkové krve. Může se stát záchranou života pro vaše dítě nebo jeho sourozence.

Vyhlídky do budoucnosti

Přestože pupečníková krev se využívá především v léčbě onemocnění krvetvorné tkáně, obsahuje i další vzácné kmenové buňky, které naznačují mimořádně dobré využití v dalších oblastech medicíny, v medicíně regenerativní. Ta se snaží o obnovu poškozených tkání a orgánů pomocí kmenových buněk. Ve světě aktuálně probíhá řada výzkumů a klinických studií, které vykazují vynikající výsledky. Mezi nejzajímavější patří diabetes I. typu nebo například léčba dětské mozkové obrny.

Při zvažování, zda pupečníkovou krev při porodu odebrat je důležité vzít v potaz i možnou budoucnost využití této vzácné tekutiny.