Má smysl uchovávat pupečníkovou krev svého dítěte?
- Kategorie: Přečtěte si
- Zveřejněno 23. listopad 2011
- Zobrazeno: 4417
Pupečníková krev – dar pro život
Narození miminka patří mezi nejšťastnější okamžiky v lidském životě. Již v těhotenství se snažíme připravit svému dítěti co nejlepší start do života. I při samotném porodu můžeme udělat jeden krok na víc – uchovat dítěti jeho vlastní kmenové buňky z pupečníkové krve.
Pupečníková krev je krev, která zůstává po porodu miminka v placentě a pupeční šňůře. Její výjimečnost spočívá v tom, že obsahuje vzácné typy kmenových buněk, které se v organizmu po dobu života ve stejné podobě a složení již nikdy nevyskytnou. Donedávna byla likvidována jako biologický odpad, dnes je možné ji uchovat a později využít k léčbě závažných onemocnění. Která to jsou? Pupečníková krev se využívá především v léčbě poruch krvetvorby, obdobně jako kostní dřeň nebo kmenové buňky z periferní krve.
Podle typu onemocnění je možné použít buď vlastní pupečníkovou krev (například u aplastické anémie, lymfomu nebo neuroblastomu), nebo pupečníkovou krev sourozence či anonymního dárce (například Fanconiho anémie, akutní leukémie apod.).
Každá diagnóza vyžaduje specifický postup léčby a o způsobu transplantace vždy rozhoduje lékař – transplantolog.
Krom využití pupečníkové krve při léčbě onemocnění krvetvorby vědci v poslední době zaznamenali úspěch s využitím kmenových buněk z vlastní pupečníkové krve u nemocných s diabetem I. typu a u postižených dětskou mozkovou obrnou. Nyní probíhají klinické studie pro ověření účinnosti této léčby a v případě pozitivních výsledků bude v průběhu několika let uvedena do léčebné praxe. Obdobné studie využití pupečníkové krve zdaleka nejsou ojedinělé, aktuálně jich probíhá po celém světě až několik set.